O prokazování úcty Nejsvětější Svátosti, svatým místům, biskupům a kněžím

Když přijdeme do kostela, stejně jako při odchodu, když je ve svatostánku Nejsvětější Svátost, poklekáme jednou na pravé koleno (na místě, kde chceme zaujmout místo, či z kterého odcházíme, zpravidla tedy u lavice), pokud v kostele Nejsvětější Svátost není, pouze se ukláníme.

Před vystavenou Nejsvětější Svátostí při příchodu a odchodu z kostela poklekáme na obě kolena a ukloníme se.

Před vystavenými ostatky Sv. Kříže poklekáme na pravé koleno, před vystavenými ostatky svatých se ukláníme.

V kapli neděláme žádné jiné zbožné cviky, hlavně ne mezi dveřmi, kde tak překážíme ostatním. Pokora a zbožnost je v dodržování řádu a ne v upozorňování na sebe.

Když jdeme okolo kostela, Božích muk či vejdeme na křesťanský hřbitov, děláme kříž. Muži v kostele a na posvěceném hřbitově smekají, ženy nikoliv.

Při pozdravení biskupa poklekneme na levé koleno, svojí pravou rukou od spodu pozdvihneme mírně podanou pravici biskupa a políbíme mu pastýřský prsten.

S kněžími se dnes zpravidla věřící zdraví podáním ruky. Kdo by z úcty ke kněžství chtěl políbit ruku kněze, pouze se ukloní, nikdy nepokleká a podanou ruku odspodu mírně pozdvihne a políbí ji.

Před svatým přijímáním při příchodu k mřížce poklekneme a zaklekáme do řady. Ihned se pokřižujeme, a přichází-li už kněz, nešermujeme rukama, abychom mu nevyrazili ciborium či Nejsvětější z ruky. Otevřeme ústa, vyplázneme dostatečně jazyk a neděláme žádné pohyby (nelapáme ústy po Nejsvětější).

Při podávání Svatého Přijímání se kněz i věřící soustřeďují pouze na tuto činnost. „Dělat během podávání kříž na čelo malým dětem, které doprovázejí dospělé, je zlozvyk odvádějící pozornost k něčemu jinému a zvyšující nebezpečí zneuctění drobných částeček“ (ACEB, ACO citováno dle P. Vojtěch Ondráček, Způsoby podávání Svatého Přijímání).

zpět na úvodní stránku