Jaký je postoj Kněžského bratrstva sv.Pia X. k papeži?
Zvláště v poslední době se šíří různé polopravdy, domněnky a lži o postoji FSSPX. k papeži, ať už se jedná o nevědomost, nebo o záměrné zkreslování skutečnosti. Jsou to mínění o nás, ale většinou nepochazí od nás nebo nám podsouvají názory, které nezastáváme. Proto se chceme k této otázce vyjádřit.
"Ubi Petrus, ibi ecclesia"
"Kde je Petr, tam je Církev"
Nikdo nemůže popírat tuto zásadu, která je vyjádřením dogmatu o primátu, a zůstat přesto katolíkem. Papež je nejvyšší autoritou v Církvi a všichni jsou mu povinni úctou a poslušností. Papež nemá jen všeobecnou pravomoc nad celou Církví, ale i bezprostřední pravomoc nad každým pokřtěným co se víry, mravů a církevní disciplíny týše. Papež nevykonává tento úřad dle vlastní vůle, úřad papeže je vymezen Kristem, který úřad papeže ustanovil. tato skutečnost je jasně vyjádřena při definování papežeské neomylnosti I. vatikánským koncilem: "Duch Svatý není dán nástupcům Petrovým, aby s jeho pomocí vytvářeli nová učení, ale aby s jeho pomocí svatě zachovali a věrně vyložili tradicí uchované zjevení dané apoštolům neboli depositum fidei."
Pakliže je i nejvyšší papežská autorita vázána tradičním učením, o co více je takto vázáno vykonávání ostatních papežských pravomocí. Msgr. Marcel Lefebvre k tomuto řekl: "Pravda víry nepatří papeži. jedná se o poklad víry, která byla učena 2000 let. Papež musí tento poklad nezfalšovaný věrně předat těm, k nimž má povinnost mluvit, aby jim zprostředkoval pravdu Evangelia. Papež není svobodný."
Tedy krátce shrnuto: Každý pokřtěný je povinnen poslušností papeži, který z moci svěřeného úřadu rozhoduje ve věcech víry, mravů a církevní disciplíny. Úřad papeže není svobodný, ale je vymezen Kristovým učením, předaným Písmem svatým a Tradicí.
Může se stát, že nositel papežského úřadu
nesplňuje požadavky svěřeného úřadu?
V případě slavného učitelského úřadu, a pokud papež tlumočí učení všech svých předchůdců, to možné není, papež je neomylný. Ovšem co se týče ostatních výroků, theologických mínění a osobního příkladu, to možné je. Z dějin známe několik případů. Případem jsou mylné učení Jana XXII., který popíral osobní soud po smrti a přijímal pouze učení o posledním soudu, které sám před smrtí odvolal. Dále blud podporující učení papeže Honoria a kompromisní postoj papeže Liberia k arianismu. Hodným nositelem papežského úřadu nebyl jistě Alexander VI., který papežský úřad zneužíval ke svým mocenským záměrům a jehož nemorální život dával pohoršení. Na uvedených příkladech vidíme, že ne všichni nositelé papežského úřadu splňovali požadavky svého úřadu, i když se jednalo o ojedinělé případy. Bůh to tedy může dopustit.
"Když se stane, že v důsledku pro nás nepředstavitelných okolností, papež, ten, který sedí na stolci Petrově, zatemňuje nějakým způsobem pravdu, kterou má povinnost zprostředkovávat, nebo ji dál věrně nepředává nebo dopustí, aby se šířily bludy a temnota, které pravdu nějak zakrývají, pak musíme Boha z celého srdce, z celé duše prosit, aby ten, který je pověřen nám pravdu předat, byl osvícen." (Msgr. Marcel Lefebvre)
Jaká je současná situace?
Lze uvést mnoho příkladů, ale hlavním kořenem, z kterého roste většina dnešních bludů, je praktické, ale i theologické popírání dogmatu, že spása přichází pouze skrze katolickou Církev. Důsledkem je bezbřehý synkretistický ekumenismus, jemu odpovídající liturgie a liberalismus uvnitř Církve, který vede k popírání hierarchického uspořádání Církve v čele s papežem. jak se k tomu všemu staví současný papež? Vše to bohužel zaštiťuje svou autoritou. Vzpomeňme jen jeden příklad - ekuemnické shromáždění v Assisi. Papež toto shromáždění svolal a propůjčil různým křesťanským sektám, muslimům, budhistům a jiným pohanům kostely k "jejich modlitbě." Buddhisté zakryli svatostánek (s Nejsvětější svátostí uvnitř), odstranili kříž a postavili tam sochu Buddhy. Propůjčit katolický kostel k modloslužbě je ale těžká svatokrádež a synkretický ekeumnismus, který je theologickým základem pro toto konání, je v přímém rozporu s katolickou vírou.
Facit
"Proto buďte, moji milí přátelé, věrní. Buďte věrní ježíši Kristu, věrní Nejblahoslavenější Panně Marii, věrni papeži, nástupci Petrovu, pokud se jako nástupce Petrův chová, kterým také (vzhledem ke svému úřadu) je kterého potřebujeme. nepatříme k těm, kteří se chtějí oddělit od autority Církve, od nástupců sv. Petra. Ale také nepatříme k těm, keří se chtějí rozloučit s 2000 let církevní tradice, s těmi nástupci sv. Petra, kteří Církev po 2000 let řídili." (Msgr. Marcel Lefebvre)
Co tento postoj znamená v praxi? Samozřejmě nemůžeme papeže následovat tam, kde jedná v rozporu se svým úřadem. "Musíme se ale v každém případě za papeže mnoho modlit, aby věrně zachoval jemu svěřený poklad víry." (msgr. Marcel Lefebvre) a podpořit jeho autoritu tam, kde pravdy víry a katolickou morálku hájí.
Žádný člověk nemá pravomoc papeže soudit. "Varujme se anathemat, úrážek, ironických narážek, varujme se sterilní polemiky! Modleme se, posvěcujme duše věřících, kteří k nám stále více přicházejí, protože u nás nacházejí to, po čem žízní: Milost skutečného kněžství,...naplněného horlivostí pro spásu duší a slávu našeho Pána Ježíše Krista." (Msgr. Marcel Lefebvre)
Kněží FSSPX. se za současného papeže modlí, uvádějí jeho jméno v mešním kánonu, stejně jako jméno biskupa té diecéze, na jejímž území působí. Nejsme tedy ti, kteří neuznávají současného papeže za řádného nástupce Petrova, nejsme schismatici, nejsme žádná nová sekta!!Jsme katolíci, věříme, co Církev vždy věřila, a činíme, co vždy činila.
"Chceme vytvářet a pokračovat v tom, co Církev vždy činila, a nic jiného. Nejsme vázáni na žádné hnutí, na žádnou stranu, na žádnou organizaci. Cítíme se být povinni poslušností pouze římsko-katolické Církvi, naše úsilí je pokračování v katolickém a římském kněžství a nic jiného." (Msgr. Marcel Lefebvre)
|