PROHLÁŠENÍ

Obsah:

Biskup Fellay u papeže a v Kongregaci pro nauku víry

(zpráva ze 14. října 2016; převzato z internetových stránek německého distriktu FSSPX)

Ve čtvrtek 13. října přijal J. Em. Gerhard kardinál Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, v Římě Msgr. Bernarda Fellayho, generálního představeného Kněžského bratrstva sv. Pia X. Biskupa Fellayho doprovázel P. Alain-Marc Nély, 2. generální asistent. P. Niklaus Pfluger, 1. generální asistent, se nemohl zúčastnit z důvodu nemoci.
J. Em. Gerhard kardinál Müller si přibral k rozhovoru J. Ex. arcibiskupa Luise Ladariu Ferrera, SJ, sekretáře Kongregace pro nauku víry, a J. Ex. arcibiskupa Guida Pozza, sekretáře Papežské komise Ecclesia Dei.
Nedlouho před rozhovorem směl generální představený krátce pozdravit Svatého otce v Domě svaté Marty.
Tato schůzka byla druhým setkáním biskupa Fellayho s kardinálem Müllerem od 23. září 2014. Byla smluvena již před delší dobou a konala se v rámci obvyklých kontaktů Kněžského bratrstva sv. Pia X. s římskými úřady. Tyto kontakty se v posledních letech posilnily prostřednictvím doktrinálních rozhovorů, které se konaly v různých seminářích Bratrstva. Kontakty budou v dalších měsících pokračovat.

< zpět na obsah

Komuniké generálního představeného Kněžského bratrstva
sv. Pia X. k setkání vyšších představených

Na závěr setkání vyšších představených Kněžského bratrstva sv. Pia X., které se konalo od 25. do 28. června 2016 ve Švýcarsku, vydává generální představený následující komuniké:

Cíl Kněžského bratrstva sv. Pia X. spočívá především ve vzdělávání kněží, což je samo o sobě jedna z podstatných podmínek pro obnovu Církve a ozdravění společnosti.

1. Ve velikém a bolestném zmatku, jenž v tuto chvíli v Církvi panuje, vyžaduje hlásání katolického učení pranýřování bludů, které – naneštěstí za podpory velkého počtu pastýřů až po samotného papeže – pronikly do jejího lůna.

2. Momentální situace závažného stavu nouze dává Kněžskému bratrstvu sv. Pia X. právo a povinnost poskytovat duchovní pomoc všem duším, které se na ně obrátí. Přitom neusiluje v první řadě o kanonické uznání, na něž však – jakožto katolické dílo – má nárok.
Bratrstvo má pouze jedinou snahu: nadále věrně udržovat dvoutisícileté světlo tradice jak uvnitř společnosti, tak i uvnitř Církve. To je jediná cesta, kterou je třeba kráčet v tomto období temnoty, kdy kult člověka nahradil kult, který dlužíme Bohu.

3. Záměr „Vše obnovit v Kristu“, který měl svatý papež Pius X. v návaznosti na sv. Pavla (Ef 1,10), se nemůže uskutečnit bez podpory takového papeže, který napomáhá právě tomuto návratu k tradici. V očekávání tohoto požehnaného dne chce Kněžské bratrstvo zdvojnásobit své úsilí o zřízení a rozšíření království našeho Pána Ježíše Krista ve společnosti, a to prostředky mu danými Boží Prozřetelností.

4. Kněžské bratrstvo sv. Pia X. se modlí a koná skutky pokání za to, aby papež měl sílu hlásat víru a morálku v plném rozsahu. Tím urychlí – v předvečer stého výročí fatimského zjevení – vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, ve které vkládáme svou naději.

Ecône, 29. června 2016,
na svátek apoštolských knížat sv. Petra a Pavla
+ Bernard Fellay
generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X.

< zpět na obsah

Audience biskupa Fellayho u papeže

(zpráva z oficiálních stránek německého distriktu FSSPX ze 4. dubna 2016)

Papež František přijal v pátek 1. dubna 2016 v 17 hodin v Domě sv. Marty generálního představeného Kněžského bratrstva sv. Pia X. biskupa Bernarda Fellayho a druhého generálního asistenta P. Alaina-Marka Nélyho.

Kromě velmi krátkého setkání v Domě sv. Marty dne 13. prosince 2013 neměl biskup Fellay od volby papeže v březnu 2013 dosud příležitost se s ním setkat. Nicméně papež přijal několik argentinských kněží Kněžského bratrstva kvůli administrativním obtížím, které se týkaly vztahu argentinského distriktu se státem.
Papež František si přál soukromé a neformální setkání, které by nemělo oficiální charakter audience. Trvalo 40 minut a proběhlo v srdečné atmosféře. Na závěr rozhovoru bylo rozhodnuto pokračovat v průběžných kontaktech. O církevněprávním postavení Kněžského bratrstva se přímo nehovořilo; papež František a biskup Fellay jsou toho názoru, že vzájemné kontakty mají pokračovat bez překotnosti.
Příštího rána, v sobotu 2. dubna, se biskup Fellay setkal se sekretářem papežské komise Ecclesia Dei Msgr. Guidem Pozzem, a to v rámci obvyklých vztahů Kněžského bratrstva s touto komisí od doby naukových rozhovorů v letech 2009–2011 a návštěv několika prelátů.

Zdroj: FSSPX/MG-DICI ze 4. 4. 2016.

< zpět na obsah

Naléhavá žádost Svatému otci - Msgr. Bernard Fellay

(15. září 2015)

Svatý otče,
s velkým neklidem sledujeme kolem nás postupující úpadek v oblasti manželství a rodiny, jež jsou počátkem a základem každé lidské společnosti. Tento rozklad se v současnosti silně urychluje, zejména zákonnou podporou těch nejnemravnějších a nejvíce neřestných způsobů chování. Zákon Boží je dnes veřejně pošlapáván dokonce i ve svých přirozených aspektech, nejtěžší hříchy se dramatickým způsobem množí a volají do nebe.

Svatý otče,
nemůžeme před Vámi skrýt skutečnost, že první část synody, jež byla věnována „pastoračním výzvám rodiny v souvislosti s evangelizací“, v nás vyvolala strach a hrůzu. Od osob, které mají církevní hodnosti – a které se odvolávají na Vaši podporu, aniž by se vůči tomu někdo ohradil –, jsme četli a slyšeli tvrzení, jež natolik odporují pravdě, jež jsou v takovém protikladu k jasnému a trvalému učení Církve ve vztahu k posvátnosti manželství, že to naši duši velmi hluboce znepokojilo. To, co nás znepokojuje ještě více, jsou jistá slova z Vašich úst, z nichž vyplývá, že údajně existuje nějaký vývoj nauky, aby bylo možno odpovědět na nové nutné potřeby křesťanského lidu. Naše znepokojení spočívá v tom, že sv. Pius X. v encyklice Pascendi takové přizpůsobování dogmatu údajným dobovým nutnostem odsoudil. Pius X. a Vy, Svatý otče, jste obdrželi plnost duchovní moci učit, posvěcovat a vést v poslušnosti vůči Kristu, jenž je Hlavou a Pastýřem církevního stádce po všechny časy a na všech místech a jehož papež musí být na této zemi věrným zástupcem. Obsah nějakého dogmaticky odsouzeného výroku se nemůže v průběhu času stát dovolenou pastorační praxí.

Bůh, Původce lidské přirozenosti, dal jednotě mezi mužem a ženou trvalý charakter s ohledem na trvání lidského rodu. Ve zjevení Starého zákona nás zcela zjevně poučuje o jednotě a nerozlučitelnosti manželství jakožto o spojení mezi jedním mužem a jednou ženou, které je ustanoveno bezprostředně Bohem, a o tom, že Bůh nedal člověku právo, aby libovolně nakládal s jeho podstatnými charakteristickými rysy, a to proto, aby stálo pod zvláštní Boží ochranou: „Nepožádáš manželky bližního svého“ (Ex 20,17).

Evangelium nás poučuje, že sám Ježíš mocí své nejvyšší autority manželství, které bylo lidskou zkažeností ve své původní ryzosti znetvořeno, s konečnou platností obnovil: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6).

Je slávou katolické Církve, že celá staletí hájila lidskou i božskou skutečnost manželství proti všem protivenstvím a navzdory všem svodům, výhrůžkám a pokušením. Vždy vysoko třímala korouhev věrnosti – i tehdy, když ji zkažení lidé opouštěli pouze z důvodu své zkaženosti –, korouhev věrnosti, čistoty a plodnosti, které charakterizují pravou manželskou a rodinnou lásku.

S blížící se druhou částí synody, která se věnuje rodině, pokládáme ve svědomí za svou povinnost vyjádřit Apoštolskému stolci nejhlubší znepokojení, jež nás naplňuje při myšlence na „Závěry“, jež by při této příležitosti mohly být navrženy, pokud by snad měly k velkému neštěstí představovat nový útok na posvátnost manželství a rodiny, nové oslabení postavení manželů a domácího prostředí. Doufáme z celého srdce, že synoda naopak vykoná skutek pravé spravedlnosti tím, že pro dobro duší lidem připomene úplné a spasitelné učení ohledně manželství.

Za současných okolností jsme si plně vědomi toho, že osoby, které jsou zapleteny do neuspořádaných manželských vztahů, musí být přijímány se soucitným pochopením, aby se jim ukázala nanejvýš slitovná tvář milujícího Boha, kterou Církev dává lidem poznat.

Je to však právě Boží zákon, výraz jeho věčné lásky ke všem lidem, který sám o sobě představuje nejvyšší smilování pro všechny časy, všechny lidi a všechny životní situace. Proto se modlíme, aby se evangelní pravda o manželství, kterou synoda musí hlásat, v praxi neobcházela cestou četných „pastoračních výjimek“, jež by zcela pokřivily její pravý smysl, anebo prostřednictvím zákonodárství, které by prakticky beze zbytku odstranilo její pravý význam. Co se týká tohoto bodu, nemůžeme Vám zamlčet to, že nedávno přijatá církevněprávní opatření dle motu proprio Mitis iudex Dominus Iesus, která nyní usnadní zrychlená řízení směřující k prohlášení neplatnosti manželství, otevírají de facto cestu k procesu představujícímu „rozvod po katolicku“, i když se to tak přímo nenazývá, a to i přes opakované výroky o nerozlučitelnosti manželství, jež se v tomto motu proprio nacházejí. Tato opatření sledují vývoj mravů naší doby, aniž by zde byla snaha je napravovat podle Božího zákona. Jak nemáme být vyděšeni, když pomyslíme na osudy dětí, které se narodily v takových manželstvích, prohlášených v uspěchaných procesech za neplatná, a jsou smutnými oběťmi „vyhazovací kultury“?

V 16. století odmítl papež Kliment VII. rozluku Jindřichu VIII. z Anglie, kterou požadoval. Papež zachoval tváří v tvář hrozbě anglikánského schismatu proti veškerému nátlaku neporušené učení Krista a jeho Církve o nerozlučitelnosti manželství. Nebude se nyní muset jeho krok v nějakém „církevněprávním projevu lítosti“ hodnotit nesouhlasně?

Všude ve světě v poslední době povstalo mnoho rodin proti civilním zákonům, které podrývají přirozenou a křesťanskou rodinu a veřejně povzbuzují k ostudným způsobům chování, odporujícím nejzákladnější mravním požadavkům. Může Církev ty, kteří mnohdy na vlastní náklady a vždy za posměchu a potup vedou tento tak nezbytný a současně obtížný boj, nechat v nouzi? To by představovalo katastrofální negativní svědectví a těmto lidem by to přineslo znechucení a ztrátu odvahy. Představitelé Církve jim naopak musí vzhledem ke svému poslání dát najevo jasnou a odůvodněnou podporu.

Svatý otče,
pro čest našeho Pána Ježíše Krista, pro útěchu Církve a všech katolických věřících, pro blaho společnosti a celého lidstva Vás tedy v této rozhodující hodině snažně prosíme, abyste nechal ve světě zaznít pravdivému, jasnému a pevnému slovu na obranu křesťanského i prostého lidského manželství, na podporu jeho základů, totiž různosti a komplementarity pohlaví jakožto opory jeho jednoty a nerozlučitelnosti. Dětinně Vás prosíme, abyste pronesl slovo, které bude doprovázeno účinnými opatřeními a kterým ukážete činnou podporu katolické rodiny.

Tuto pokornou a naléhavou prosbu svěřujeme ochraně sv. Jana Křtitele, který pro veřejnou obhajobu posvátnosti a jednoty manželství proti civilní autoritě, jež se zostudila pohoršujícím „novým sňatkem“, podstoupil mučednictví; vzýváme Předchůdce Páně, aby Vaší Svatosti dal odvahu před tváří světa lidem připomenout pravé učení o přirozeném a křesťanském manželství.

Na svátek Sedmibolestné Panny Marie, 15. září 2015

+ Bernard FELLAY generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X.

< zpět na obsah

Prohlášení generalátu Kněžského bratrstva sv. Pia X. k listu papeže Františka u příležitosti blížícího se Svatého roku

(1. září 2015)

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. se dozvědělo z tisku o opatřeních papeže Františka u příležitosti nadcházejícího Svatého roku.
V posledním odstavci svého listu, který adresuje arcibiskupu Rinu Fisichellovi, předsedovi Papežské rady pro podporu nové evangelizace, Svatý otec píše:

„Stanovuji [...] prozatímně vlastním opatřením, že ti, kteří v průběhu Svatého roku milosrdenství přijmou svátost smíření u kněží Bratrstva sv. Pia X., obdrží rozhřešení platně a dovoleně.“

Kněžské bratrstvo vyjadřuje nejvyššímu pastýři za jeho otcovské gesto dík. Při vysluhování svátosti pokání se vždy a s naprostou jistotou opíralo o mimořádnou jurisdikci, jak ji stanoví Normae generales [všeobecná ustanovení] kanonického práva. U příležitosti tohoto Svatého roku chce papež František, aby všichni věřící, kteří by se chtěli zpovídat u kněží Bratrstva sv. Pia X., tak mohli činit bez jakýchkoliv obav.
V tomto roce obrácení leží na srdci kněžím Bratrstva sv. Pia X., aby vykonávali svůj úřad zpovědníků s novou velkodušností, přičemž následují příkladu neúnavného nasazení, který všem kněžím dal sv. farář arský.

Menzingen, 1. září 2015

< zpět na obsah

K setkání papeže Františka a biskupa Fellaye

(pondělí dne 12. května 2014)

Dne 10. května zveřejnila anglické stránky Rorate Caeli pod pseudonymem „Adfero“ jistou „exkluzívní zprávu“, jejíž zdroje podle něj nemohly být zveřejněny. Tato „exkluzívní zpráva“, rozšířená sdělovacími prostředky, odhalila, že Msgr. Bernard Fellay, generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X., se měl setkat s papežem Františkem. Dne 11. května oznámila římská tisková agentura i.media, že se oba asistenti Msgr. Fellaye, P. Niklaus Pfluger a P. Alain Marc Nély, zúčastnili papežovy soukromé mše.

Oba kněží, P. Pfluger a P. Nély, se papežovy soukromé mše nikdy nezúčastnili a novináři, kteří něco takového tvrdí, by obtížně udávali den této údajné návštěvy mše. Zde jsou fakta:

13. prosince 2013 se odebral Msgr. Fellay se svými dvěma asistenty na žádost komise Ecclesia Dei k formální schůzce do Říma. Na závěr tohoto rozhovoru pozval arcibiskup Guido Pozzo, sekretář komise, své hosty na oběd do jídelny domu sv. Marty, kde se k nim připojil arcibiskup Augustine Di Noia, podsekretář Kongregace pro nauku víry. V tomto prostorném refektáři se denně stravuje papež, vzdálen od ostatních hostů.

Arcibiskup Pozzo trval na tom, aby představil Msgr. Fellaye papeži, když opouštěl refektář. Došlo ke krátkému rozhovoru, při němž papež František v souladu s obvyklou zdvořilostní formou řekl biskupu Fellayovi: „Rád Vás poznávám.“ Na to odvětil Msgr. Fellay, že se hodně modlí, a papež ho nato požádal, aby se modlil za něho. Tak vypadalo ono „setkání“, které trvalo jen několik vteřin.

V jednom rozhovoru pro časopis Le Rocher (vydání duben/květen 2014) dal Msgr. Fellay na otázku „Učinil Řím od zvolení papeže Františka nějaký oficiální krok k obnovení kontaktu s Vámi?“ tuto odpověď: „Řím učinil ‚neoficiální‘ krok k obnovení kontaktu s námi, ale nic víc; nežádal jsem o audienci, jak jsem to učinil po zvolení Benedikta XVI. V současné době je pro mě situace velmi jednoduchá: zůstáváme takoví, jací jsme. Někteří vyvozovali z mých úzkých kontaktů s Římem v roce 2012, že považuji nutnost kanonického uznání za nejvyšší princip. Prvořadé je však zachování víry a tradiční katolické identity a to zůstává naším prvním principem.“

(Zdroj: FSSPX/MG – DICI z 12. 5. 2014)

< zpět na obsah

Prohlášení představeného 2/2013

Vzhledem k tomu, že na internetu byla rozšířena pomlouvačná zpráva, že P. Brühwiler, který několik let působil také v našem distriktu, podepsal dokument zaměřený proti Kněžskému bratrstvu sv. Pia X., chci po konzultaci s představenými uvést věc na pravou míru: P. Brühwiler dle svého vyjádření dotyčný dokument nikdy nepodepsal a o celé záležitosti nevěděl.

P. Tomáš Stritzko FSSPX - prior

Prohlášení představeného 1/2013

1. Institut sv. Josefa je čistě laická iniciativa, se kterou jsme spolupracovali pouze na konání některých akcí, u kterých to bylo vždy výslovně uvedeno. Další spolupráci neplánujeme.

2. Časopis Te Deum je rovněž laická iniciativa, která není pod kontrolou Kněžského bratrstva sv. Pia X., a tudíž za něj neneseme žádnou zodpovědnost.

3. Činnost biskupa Richarda Williamsona po jeho vyloučení z FSSPX se neustále více zaměřuje proti našemu Kněžskému bratrstvu, hovoří o nás jako o „Neobratrstvu“. Také se opět vrací k tématizaci svých revizionistických teorií, které vedou k relativizaci nacistických zločinů, což je nepřijatelné. Proto budou do budoucna všechny aktivity hlásící se k podpoře biskupa Williamsona považovány za našemu Kněžskému bratrstvu nepřátelské.

P. Tomáš Stritzko FSSPX – prior
- schváleno představeným distriktu P. Helmutem Truttem FSSPX

Prohlášení u příležitosti 25. výročí biskupských svěcení

1) U příležitosti 25. výročí svého svěcení považují za důležité biskupové Kněžského bratrstva sv. Pia X. slavnostně vyjádřit svoji vděčnost Msgr. Marcelu Lefebvrovi a Msgr. Antoniu de Castro Mayerovi za hrdinský čin z 30. června 1988, který se nebáli podniknout. Obzvláště chtějí vyzdvihnout dětinnou vděčnost svému ctěnému zakladateli, který po tolika letech, během nichž stál ve službě papeže a Církve, neváhal pro záchranu víry a katolického kněžství na sebe vzít nespravedlivou obžalobu z neposlušnosti.

2) V dopise, který nám zaslal před biskupskými svěceními, napsal: „Zapřísahám Vás, abyste zůstali pevně spojeni s Petrovým stolcem a s římskou Církví, jež je Mater et Magistra (matka a učitelka) všech (místních) Církví, a sice v celistvé katolické víře, která je vyjádřena ve vyznáních víry a v Katechismu Tridentského koncilu, ve shodě s tím, v čem jste byli vyučeni v semináři. Zůstaňte věrni v předávání této víry, aby k nám přišlo království našeho Pána. “ Tato věta přesně vyjadřuje hluboký důvod jednání, které měl v úmyslu uskutečnit: „Aby přišlo království našeho Pána“, adveniat regnum tuum!

3) Podle příkladu arcibiskupa Lefebvra poukazujeme na to, že příčina závažných omylů, jež v současnosti ničí Církev, nespočívá ani tak ve špatném výkladu koncilních textů – „hermeneutika zlomu“ stojí údajně v protikladu k „hermeneutice reformy v kontinuitě“ –, nýbrž v textech samých z důvodu neslýchaného zaměření, které bylo připraveno II. vatikánským koncilem. Toto zaměření se projevuje v jeho dokumentech a v jeho duchu: se zřetelem k „laicistickému a světskému humanismu“, se zřetelem k „náboženství (neboť ono je) člověka, který se činí Bohem“, chtěla Církev, jediná držitelka zjevení Boha, který se stal člověkem, dát poznat svůj nový humanismus, přičemž řekla modernímu světu: „Také my máme, více než kdo jiný, kult člověka“ (Pavel VI., závěrečná řeč 7. prosince 1965). Nyní však stojí tato souběžná existence kultu Boha vedle kultu člověka v radikálním protikladu ke katolické víře, která nás vede k tomu, abychom nejvyšší kult prokazovali pravému Bohu a jeho jednorozenému Synu – Ježíši Kristu, v němž přebývá všechna plnost božství tělesně (Kol 2,9) – a uznávali jeho výlučné panství.

4) Jsme nuceni konstatovat, že tento atypický koncil, který chtěl být pouze pastorační, nikoliv dogmatický, zavedl nový druh učitelského úřadu, jenž byl dosud v Církvi neznámý a není nijak zakořeněn v tradici; učitelský úřad, jenž dychtí po smíření liberálních idejí s katolickým učením; učitelský úřad, jenž je proniknut modernistickými zásadami subjektivismu, imanence a neustálého vývoje podle nesprávného pojetí živé tradice. To falšuje podstatu, obsah, úlohu a výkon církevního učitelského úřadu.

5) V důsledku toho již není Kristovo panování pravou starostí církevních autorit, ačkoliv Pánova slova: „Dána jest mi veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18), zůstávají absolutní pravdou a skutečností. Neuznávat je v praxi vede k tomu, že se již nebude uznávat božství našeho Pána. A tak se na základě koncilu neuznává královská vláda Kristova nad lidskou společností a dokonce se proti ní bojuje. Církev je postižena tímto liberálním duchem, který se obzvláště otevřeně projevuje v náboženské svobodě, ekumenismu, kolegialitě a nové mši.

6) Náboženská svoboda, jak ji předkládá Dignitatis humanae, a její 50-letá praktická aplikace logicky vedou k tomu, že se vtělený Bůh vyzývá, aby se vzdal vlády nad lidmi, kteří se činí Bohem. A to neznamená nic jiného než se zříci Krista. Namísto postoje, který je nesen jadrnou vírou ve skutečnou moc našeho Pána Ježíše Krista, vidíme Církev, která se ostudným způsobem nechává vést lidskou moudrostí a která tolik pochybuje o sobě samé, že od států již nevyžaduje více, než co jí chtějí přiznat zednářské lóže: prosté právo být uprostřed ostatních náboženství, s nimiž se staví na stejný stupeň a která se již neodváží označit za falešná.

7) Ve jménu všudypřítomného ekumenismu (Unitatis redintegratio) a nicotného mezináboženského dialogu (Nostra aetate) se zamlčuje pravda o jediné Církvi. Velká část pastýřů a věřících již nevidí v našem Pánu a v katolické Církvi jedinou cestu spásy. Proto se mnozí vzdali toho, aby obraceli stoupence nepravých náboženství, a nechávají je v nevědomosti o jediné pravdě. Tento ekumenismus svou snahou o falešnou jednotu doslova usmrtil misijního ducha. Ten až příliš často poslání Církve omezil na zvěstování poselství čistě světského míru a mezilidské úlohy zmírňování bídy ve světě a tak se nechal dostat do vleku mezinárodních organizací.

8) Oslabení víry v božství našeho Pána podporuje rozklad autority v Církvi a zavádí do ní kolegiálního, demokratického a rovnostářskou ideologií nakaženého ducha (srov. Lumen gentium). Kristus již není hlavou, od níž se všechno odvíjí, zvláště výkon autority. Nejvyšší pastýř, který již účinně neuplatňuje plnost autority, a biskupové, kteří si v rozporu s naukou I. vatikánského koncilu myslí, že mohou obvyklým způsobem vykonávat plnost nejvyšší moci kolegiálně, s kněžími ochotně naslouchají „Božímu lidu“, novému vládci, a následují ho. Toto je ničení autority a v důsledku toho úpadek křesťanských institucí ke spáse: rodin, seminářů a řeholních institutů.

9) Nová mše, která nabyla účinnosti roku 1969, umenšuje vyjevení Kristovy vlády skrze kříž („Regnavit a ligno Deus“). Ve skutečnosti její obřad stírá a zatemňuje obětní a smírný charakter eucharistické Oběti. Skrytá v pozadí stojí za tímto obřadem nová a falešná teorie velikonočního tajemství (Mysterium paschalis). Obojí ničí katolickou spiritualitu, která je založena na oběti našeho Pána na Kalvárii. Tato mše je proniknuta ekumenickým a protestantským, demokratickým a humanistickým duchem, jenž odstraňuje oběť kříže. Představuje nové pojetí „všeobecného kněžství věřících“, které odstraňuje svátostné kněžství kněze.

10) 50 let uplynulo od koncilu. Ale stále tytéž příčiny trvají a přinášejí tytéž účinky. Takže biskupská svěcení si i dnes uchovávají svoje oprávnění. Je to láska k Církvi, jež vedla arcibiskupa Lefebvra a jež vede jeho syny. Je to stejná touha „předávat dále katolické kněžství v nezkalené ryzosti nauky a v jeho neomezené misionářské lásce“ (Msgr. Lefebvre, Duchovní průvodce), kterou je prodchnuto Kněžské bratrstvo sv. Pia X. ve službě Církve, když důrazně prosí římské autority, aby se opět chopily pokladu naukové, morální a liturgické tradice Církve.

11) Tato láska k Církvi objasňuje pravidlo, jež arcibiskup Lefebvre vždy dodržoval: za všech okolností řídit se božskou prozřetelností, aniž by si člověk někdy dovolil ji předbíhat. I my chceme toto pravidlo dodržovat: ať již se Řím brzy navrátí k tradici a k víře všech dob, čímž se obnoví v Církvi pořádek; ať již nám Řím výslovně přizná právo vyznávat víru v celé její úplnosti a zavrhovat bludy, které jsou s ní v rozporu, s právem a povinností se veřejně stavět proti omylům a jejich podporovatelům, i kdyby to byl kdokoliv; to by byl ve skutečnosti počátek znovuzavedení pořádku. V očekávání toho pokračujeme tváří v tvář této krizi, která v Církvi nadále páchá spoušť, v obraně katolické víry. Přitom zůstává naše naděje neotřesitelná, neboť víme na základě bezpečné víry, že „brány pekelné ji nepřemohou“ (Mt 16,18).

12) Jsme pevně rozhodnuti řídit se výslovnou výzvou našeho milovaného a ctěného otce v biskupském úřadu: „Moji milé přátelé, buďte mou útěchou v Kristu Ježíši, zůstaňte pevní ve víře, věrní pravé mešní Oběti, pravému a svatému kněžství našeho Pána pro triumf a ke cti Ježíše na nebesích i na zemi“ (Dopis biskupům). Kéž nám trojjediný Bůh na přímluvu Neposkvrněného Srdce Mariina udělí milost věrnosti v biskupském úřadu, jenž jsme přijali a který chceme vykonávat ke slávě Boží, pro vítězství Církve a spásu duší.

Ecône, 27. června 2013, na svátek Panny Marie Ustavičné pomoci
Msgr. Bernard Fellay
Msgr. Bernard Tissier de Mallerais
Msgr. Alfonso de Galarreta

< zpět na obsah

Upozornění (2013)

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. se distancuje od aktivit pana Jaroslava Valašťana, který na základě toho, že u nás navštěvuje mši sv., se prezentuje jako příznivec našeho Kněžského bratrstva a zaštiťuje se naší autoritou. Ve skutečnosti zastává názory s našimi pozicemi neslučitelné, na kněžská napomenutí nedbá a rozvrací náš apoštolát. S odvoláním na Kněžské bratrstvo obtěžuje diecézní kněze, z nichž si mi už nejeden stěžoval, protože byl přesvědčen, že pan Valašťan má pověření od nás; není tomu tak. V poslední době pan Valašťan vybízí věřící k účasti na setkání s panem Oravcem, který se praví být biskupem, tzv. sedisvakantním. Činí tak za zády kněží s napomínáním těch, které se snaží strhnout do svých aktivit, že nesmí nic prozradit kněžím. Pan Oravec popírá legitimitu papežů Janem XXIII. počínaje. Biskupské svěcení pana Oravce je nadto dubiózní. Kněžské bratrstvo jednoznačně odmítá sedisvakantismus, který vede ke schismatu, účast na náboženských obřadech sedisvakantních skupin nedoporučuje a považuje je za nedovolené. Jako kněží Bratrstva jsme ochotni se k námitkám věřících vyjádřit, což ovšem neznamená, že každému dáme za pravdu. Nadto spolu s naším zakladatelem vyznáváme: „Pokud někdo naši cestu považuje za nesprávnou, ať odejde.“ Ale zákulisní způsob rozvracení našeho apoštolátu považujeme za podlý a bezcharakterní.

S politováním musíme konstatovat, že někteří z věřících tradice přijali duch laicismu II. vatikánského koncilu a jsou přesvědčeni, že kněžská autorita není pro ně důležitá. Místo na kněze se obrací na různé "osvícené" laiky, což působí velké škody apoštolátu katolické tradice. Stav nouze opravňuje a ukládá věřícím povinnost postavit se pod autoritu kněze, který uděluje svátosti jednoznačně katolickým způsobem a zastává katolické principy. V českých zemích je to bez problému možné, protože kněží tradice jsou už bez větších problémů dosažitelní. Stav nouze ale nikoho neopravňuje odmítnout jakoukoliv kněžskou autoritu a stát se sobě nejvyšší duchovní autoritou, a to přesto, že i kněží mají své chyby a nedostatky, tak je tomu v Církvi už od dob apoštolů. Husitský "boj za pravdu" nemá s katolictvím opravdu nic společného.

P. Tomáš Stritzko FSSPX – prior
P. Aleš Hakl FSSPX - kaplan

< zpět na obsah

Stanovisko k „Listu otce biskupa k bohoslužbám slaveným Kněžským bratrstvem sv. Pia X.“ (2013)

Dp. Tomáš Holý zveřejnil list Msgr. Vojtěcha Cikrle, biskupa brněnského, v němž jsou obviňováni ti, kteří se účastní mší sv. sloužených našimi kněžími, že narušují jednotu katolické Církve, je zpochybněna platnost svátosti smíření a manželství a nakonec je naznačováno, že vzhledem k suspenzi nejsme „jednou církví“.

Trest suspenze, byl-li by platně uvalen na naše kněze, jako že vzhledem k obecnému stavu nouze v Církvi není, by znamenal zákaz udělování svátostí a svátostin a jiných kněžských funkcí, nikoliv rozdělení Církve, viz CIC83 Can. 1333. V tomto ohledu neodpovídá jmenovaný dopis v současnosti promulgovanému Kodexu církevního práva.

Všechny úřady v Církvi včetně úřadu pozemské hlavy Církve – římského papeže, mají legitimitu od Ježíše Krista, který je věčnou Hlavou Církve. Nejvyšším zákonem nositelů všech těchto úřadů je spása duší, viz CIC83 Can. 1752. Pokud se nositelé úřadů v Církvi uchylují od svého pověření, jak je tomu obecně v současnosti, ztrácejí v těchto případech legitimitu pro svoje jednání (svojí dubiozitou Církev rozkládající nový mešní obřad, nekatolické principy ekumenismu, zpochybňování neproměnnosti zjevených pravd aj.). Nositelé moci v Církvi, papežem počínaje, tak vyvolali hlubokou krizi v Církvi, která nám dává nejen právo, ale ukládá i povinnost jednat k uchování víry a poskytnout věřícím možnost přijímat svátosti v jednoznačně katolických ritech svátostí. Tato situace také zakládá mimořádnou zpovědní jurisdikci pro kněze FSSPX a kněze spřátelené a legitimitu užití mimořádné jurisdikce pro uzavření sňatku pro snoubence dle CIC83 Can. 1116, s ohledem na Can. 1063 3°, neboť za „užitkuplné liturgické udělování svátosti manželství“ lze v duchu Církve možno považovat pouze udělování při užití jednoznačně katolických ritů, což ve spojení s novým mešním ritem není dáno.

Vysvětlení a chápání těchto principů ve světle tradice církevního práva je velmi důležité, neboť v důsledku pozitivisticky chápaného práva v současné společnosti a ne vždy vyvážené snahy vycházet se světskou mocí, která obzvláště v dobách komunismu vedla k praktickému smíření se s pro Církev dehonestujícími fakty (např. rektora litoměřického semináře, který zásadně ovlivňoval výchovu budoucích kněží, schvaloval ÚV KSČ), se ztrácí vědomí, že církevní právo je odvozeno od přirozeného a zjeveného zákona Božího a těmto je podřízeno.

P. Tomáš Stritzko FSSPX - prior

< zpět na obsah

Korespondence mezi P. Tomášem Stritzkem FSSPX
a J.E. kardinálem Miloslavem Vlkem



< zpět na obsah

Tiskové prohlášení generálního představeného FSSPX

Papež Benedikt XVI. zaslal 10. 3. 2009 dopis biskupům katolické církve, ve kterém objasňuje motivy, jež jej vedly k důležitému kroku z 21. 1. 2009 (Dekret o snětí exkomunikací).

Po nedávné "vlně protestů" srdečně děkujeme Svatému otci za to, že vrátil diskusi na místo, které ji přísluší, tedy do úrovně věroučné. Plně s ním sdílíme jeho hlavní starost hlásat evangelium "v naší době, kdy je víra na rozsáhlých územích vystavena nebezpečí zániku jako plamen, který už nemá čím se živit".

Církev nepochybně prochází údobím velké krize, jež může být překonána pouze integrálním návratem k čistotě víry. Spolu se svatým Atanášem vyznáváme, že "kdokoli chce být spasen, je v prvé řadě třeba, aby se držel katolické víry. Jestliže ji někdo nezachová neporušenou a ucelenou, bezpochyby zahyne navěky." (Atanášovo vyznání víry)

Aniž bychom chtěli Tradici omezovat rokem 1962, přejeme si, aby byly Druhý vatikánský koncil a pokoncilní učení chápány ve světle této Tradice, kterou sv. Vincent Lérinský definoval jako to,"co bylo věřeno vždy, všude a všemi" (Commonitorium), bez přerušení a v plně homogenním rozvoji. Jen tak budeme moci účinně přispět k evangelizaci, přikázané Spasitelem (viz Mt 28:19-20).

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. ujišťuje Benedikta XVI. o své připravenosti zahájit věroučné rozhovory, které dekret z 21. ledna považuje za "nevyhnutelné", vedeno touhou sloužit zjevené Pravdě, jež je nejvyšším úkonem lásky k všem lidem, křesťanům i nekřesťanům. Ujišťuje jej svými modlitbami, aby jeho víra nepřestala a tak mohl utvrzovat svoje bratry (viz Lk 22:32)

Svěřujeme tyto věroučné rozhovory pod ochranu naší Panny Marie Matky Důvěry, plni jistoty, že nám vyprosí milosti k tomu, abychom věrně předali to, co jsme obdrželi, "tradidi quod et accepi." (1 Kor 15:3)

Menzingen, 12. 3. 2009
+ Bernard Fellay

< zpět na obsah

< zpět na úvodní stránku